Historia magistra vitae

Bible kniha knih a neb nejkrvavější horor světa

2. února 2016 v 20:42 |  Církev a náboženství






Asi před dvěma lety jsme se počali vážně zabývat historií. Zavalili jsme se množstvím literatury a nebylo vůbec lehké oddělit zrno od plev. Byli jsme zavaleni velikým množstvím protichůdných informací a my si kladli otázku proč tolik protimluvů, vždyť archeologické nálezy musí hovořit stejnou řečí. Rozhodli jsme se pomoci si studiem Bible a porovnávali s poznatky několika nekonformních badatelů, protože různí vědci nepřipouští jiný než lety ověřený světonázor. Náhle se před námi rozprostřela vysvětlení proč tolik protichůdných názorů.
Upozorňujeme čtenáře, že při další četbě se bude prodírat mnoha tisíci zavražděných zohavených lidí a koupat se v krvavé lázni. Neberte tuto práci za vědeckou, chceme jen poukázat na to, co většina lidí z jakéhosi důvodu přehlíží. Vynasnažíme se držet faktů.

Bible - starý zákon

Na počátku byl Bůh, jenž stvořil zemi, horstvo, vodstvo, poté oddělil světlo od tmy a stvořil veškerou faunu a flóru (to znamená, že Bůh má neomezenou moc). Stvořil prvního člověka Adama, aby nebyl sám stvořil z jeho žebra Evu. Po vyhnání z ráje zplodili dva syny (takže máme na zemi čtyři lidi). Kain zabil Ábela, byl vyhnán, bylo mu dáno znamení, aby ho jiní lidé nezabili. O jakých lidech je řeč, když první člověk na zemi byl Adam druhá Eva a z jejich dvou synů žil pouze Kain. Přesuneme se k Exodu.

Bůh si vyvolí malý národ, jenž žije v otroctví Egypta, přitom sešle na Egyptský lid hlad, nemoci, až tak dalece, že zahubí sotva narozené děti. Bůh vodí vyvolený národ čtyřicet let pouští, jeho vůdci předá desatero přikázání (zákony), kterých se mají všichni držet pod trestem. Však sám zákonodárce Bůh své zákony porušuje. Svou pomocí vyvoleným jde tak daleko, že zabije všechny človíčky, kteří jim stojí v cestě do země zaslíbené (zvažte přikázání - miluj bližního svého jako sebe sama). Už jen toto by stačilo při bezpodmínečném dodržování ke světu bez válek a hladu). Utopie - možná. Jsme teprve na počátku a máme za sebou tolik mrtvých z rukou samotného Boha milujícího otce víc než svatého a to lepší teprve přijde, jelikož v Bibli je psáno "Bůh se nevměšuje do záležitostí lidských", posud však koná opak "spravedlivý Bůh" ke komu? Po celý starý zákon čteme o smrti a zkáze z rukou Božích. Pouze jen vyvolenému národu pomáhá na úkor jiného. Nikde ani slova díků či odměny z rukou či úst božích, třeba za záchranu tonoucího. Bůh trestá nelítostně děti za hříchy rodičů až do sedmého kolene. Varuje před hříchem a jedním dechem ke hříchu nabádá, takže je lidem souzeno žít v hříchu (viz Jeremiáš 25:27 - tak říkám Vám, řekl Bůh vojsku Izraele, pijte a zvracejte, až padnete, takže nebudete moci vstát kuli meči, který mezi Vás posílám.
Ezechiel 38:21 - a chci, proti němu povolat meč po celém hornatém kraji řekl, Bůh

Vstoupíme, do Nového zákona Ježíšem Kristem

Problém činí Biblí uváděno "Nazaretský" evokuje, že pocházel z města Nazaret, jenže město Nazaret v té době ještě neexistovalo. Kristem ho nazvali Římané ve spojitosti s ukřižováním. Jméno by mělo znít Nazarejský - odvozeno od kněžské sekty nazarejských . Těch sekt v té době bylo v Izraeli 24, alespoň těch vůdčích. Datum narození je také nejisté. Rok se liší z různých pramenů s tolerancí sedm let od roku 0 křesťanského kalendáře. Udávaný měsíc prosinec není zřejmě správný. V Bibli stojí, že se narodil v době žní. Den je zcela neznámý, tak musíme ponechat 24. Však prosinec svátky 24. 12. si ponechme. Je to pohanský svátek zimního slunovratu nazývaný saturnálie (prožívejte tyto svátky s námi jako svátky lásky a porozumění a ne jako svátky obžerství a vyprázdněných peněženek). Kořeny Ježíše Krista sahají do minulosti až k nejranějším Egyptským faraónům. Je velice pravděpodobné, že jeho pokrevní linie zasahuje do současnosti a ovlivňuje světovou politiku. Je zajímavé, že církev uznala jako kanonické čtyři evangelia a přesto, že pocházejí od jeho "žáků" jsou sobě nepodobná. Je možno, že každého "žáka" vyučoval zvlášť? To určitě ne. Je jisté, že nejméně třicet dalších evangelií církev tají. Bible je navíc sepisována kolem r. 60 n. l. sv. Pavlem, poté asi 300 let doplňována, poté vícekrát přepracována. Ježíš byl v Bibli svatou církví křesťanskou katolickou zbožštěn a pasován na božího syna.

Během sepisování Bible církev čerpala také z takzvaně pohanských kultů a zvyků. Něco pozměnili, vynechali, doplnili a tím pozměnili celou historii lidstva, Bible je sepsaná tak jako by církev chtěla obhájit své budoucí skutky, o nichž budeme psát následně. Není na škodu Bibli trochu pročíst s pohledem jiným, než církev hlásá 2000 let.
V této epištole uvedeme skutečnosti jejího sepsání, a jak křesťanská církev své učení obrátila proti lidu v honbě za majetkem a světovládou.
Bible sama byla sepsána kolem r. 50 n. l. sv. Pavlem, poté téměř po 300 let upravována, takže z původního textu nezbylo téměř nic (jistě, že ve Vatikánu je tato kniha pečlivě uchována a nejen to. Máme informace, že tamní knihovna má asi 17 km knih a téměř všechny jsou tajné, vědcům a badatelům nepřístupné.
Zatím pouze z jediného pramene máme informaci, že skutečná Ježíšova kázání jsou utajována a předávána z generace na generaci ve svazku rodů Rex Deus tedy v přímé pokrevní linii rodu Ježíše.
Manipulacemi v textu Bible se zdařilo církvi zcela pozměnit a zakrýt těžko proniknutelnou tmou dějiny lidstva (jeden příklad: církev tvrdí, že lidstvo je staré nejvýše 3,5 - 4 tisíce let. Vědecká elita dokazuje 10 tisíc let - však dosti badatelů objevilo ještě mnohem starší důkazy v řádech miliónů let.


Vypadá to tak jako by nejvýše postavení církevní hodnostáři úpravami Bible utvořili jakýsi zvrhlý zákon, kterým obhajovali své budoucí skutky - vraždy, kruté mučení genocidu jiných národů z touhy po moci a bohatství.

Po pádu Římské říše se církev stala jedinou politickou a jedinou institucí v oblasti. Můžeme se přít pouze, jakou měrou k pádu Římské říše přispěla křesťanská církev. Po uchopení institucionální moci církev zesílila, tlak na pohanské národy zprvu vysílala misionáře s úkolem pokřtít pohany a získat nad nimi moc., Toto se však nesetkalo s velkým úspěchem. Církev zareagovala organizováním křížových výprav. V podstatě vedla válku za účelem porobení a násilném obrácení na křesťanskou víru každého člověka. (V tom vidíme první totalitní moc toužící po světovládě.

První známá křížová výprava se uskutečnila proti Saracénům, tento nevelký národ převyšoval okolní svět vzdělaností a bohatstvím, byl touto výpravou zdecimován tak, že zanikl. Kam se podělo jeho bohatství? Nemusíme dodávat. Města byla vydrancována, poté spálena. To však byl pouze začátek genocidy, ze které začala matka svatá církev křesťanská budovat své nezměrné bohatství a moc.
Církev si též uzurpovala na anektovaném území výlučné právo na vzdělání. Vznikly církevní školy, ve kterých byli vzděláváni pouze budoucí církevní služebníčkové (první povinné vzdělávání všech občanů uzákonila až Marie Terezie). Časem papežští sluhové šli tak daleko, že pálili všechny knihy leckdy i Bibli, aby poddaní neuměli ani číst. Zřejmě jim došlo, že nevzdělanému se snadněji a lépe vládne.

Další velké křižácké tažení bylo proti katarům sídlícím na území dnešní Francie. Kataři věřící v Ježíše a jeho kázání v dodržování dobra a lásky k bližnímu však neuznávali křesťanskou církev a jí prezentovaného boha. Kataři vlastnili podobně jako Saraceni značné bohatství, byli trnem v oku křesťanské církvi. (Bylo by snad přiléhavější říkat papeži a jeho rádcům).

Mise španělského kněze Dominica Guzmana na obrácení Katarů na křesťanskou víru selhala. Krach této mise Guzman neunesl a před odchodem ke Katarům pravil:


"Po celá léta jsem přinášel slova míru, úpěnlivě prosil, kázal a plakal. Ale jak říkají prostí lidé ve Španělsku, tam kde neplatí požehnání, musí přijít hůl. Poštveme šlechtu, biskupa a hle oni svolají národy a lid a mnozí zahynou mečem, věže budou zničeny, zdi strženy a vy poníženi na roveň otroků."


Tato rétorika nám zní jak přes kopírák souhlasně s rétorikou americké administrativy o šíření demokracie - nejen rétorika následné konání je také velice podobné.


Zavraždění papežského legáta Petra de Castlenou 14. 1. 1208 bylo impulsem tažení proti katarům. Na vraždu legáta papež reagoval slovy: Napadněte ty vyznavače kacířství neohroženěji než Saracény, neboť jsou ještě ďábelštější - pevnou rukou, napřaženou paží pomstěte tu spravedlivou krev. Nuže vpřed vojáci Kristovi kupředu křesťanské vojsko nechť vás vede všude se ozývající pláč svaté církve, nechť vás svatý cit povzbudí k odvetě proti vašemu bohu.
Znějí tato slova podobně jak, Napadněte ty teroristy, terorista může být každý, kdo se vzpírá americké demokracii. Hitler měl proti sobě partyzány, nazval je bandity, panstvo rolníky ti zas byli rebely. Krom názvu a době je rozdíl, vždy se slabší brání silnějšímu, jak umí. V tom je také původ veškerého extremismu. Je také zajímavé, že Hitlerova vojska měla na opasku slova BŮH S VÁMI. Američtí vojáci jsou, vyprovázení do války slovy BŮH VÁS PROVÁZEJ.
Však sledujme chování křesťanské církve dále.
Křižácká vojska vpochodovala do údolí Rhony v červenci 1209. První bylo na řadě nedostatečně opevněné město Bézires ve kterém žila většina umíněných křesťanů. Jelikož se na výzvu biskupa nevzdali, sešli se vůdcové vojska u biskupa a žádali o radu. Dostalo se jim odpovědi:
"Nemějte slitování s nikým podle postavení věku či pohlaví, katar nebo katolík pobijte je všechny."
Vojáci splnili rozkaz do písmene, bylo povražděno 20 000 lidí více než 7 000 kněží, žen a dětí v posvátných prostorech chrámů.
Tak konalo vojsko pod vedením biskupů a papeže přesto, že sněm v Narbone r. 1054 vyhlásil, že křesťan nesmí zabít křesťana. Křesťan, jenž tak učiní, nepochybně prolévá krev Krista.
Podotýkáme, že před tímto tažením bylo vojákům slíbeno odpuštění hříchů minulých i budoucích. Tudíž vojáci dostali povolení vraždit, znásilňovat, krást.
Po pádu Bézires dostali vojáci i papežští legáti (delegáti) větší a zrůdnější choutky. Na řadu přišlo město Carcassone, to odolávalo dva týdny, až se ztenčili zásoby vody vikomt Trencavel dostal nabídku bezpečného odchodu z města k projednání kapitulace. Přes tento slib byl uvězněn. Zemřel ve vězení v listopadu 1209 nejspíše násilnou smrtí. Jeho syn byl zbaven dědičných práv.
Po obsazení města museli obyvatelé město opustit ve spodním prádle. Veškerý majetek získal nově jmenovaný vůdce křižáckého vojska Simon de Montfort včetně všech feudálních práv. Ani vojsko a církev nepřišli zkrátka. Tažení pokračovala proti Albigenským. Tato válka trvala téměř třicet let plných děsivé brutality křižáckých vojsk pod bedlivým dohledem delegátů vyslaných církví svatou tedy papežem.
První veřejné upalování se konala v Costers. Po pádu města Minerve byla upáleno zaživa 140 prefektů (katarských duchovních). Dalších 400 prefektů bylo upáleno po pádu města Lavaur 60 upálených v Les Casses. 5000 mužů, žen a dětí bylo rozsekáno na kusy po pádu města Marmonde.
Simon Montfert se vyznačoval nesmírnou krutostí r. 1210 po dobytí pevnosti v Barm přikázal stu mužům ustřihat nosy, uši a rty a dalším 99 byly vypíchány oči a stému jedno oko, aby krvácející a zohavené odvedl do katarské pevnosti Cabaret, tím přiměl obránce ke kapitulaci. Obránci města Cabaret se přes toto hrůzné divadlo nevzdali a město nepadlo.
S neúspěšnými obránci Lavaure se zacházelo s obvyklou krutostí. 80 obránců oběsili. Šibenice však pod vahou tolika těl nevydržela. Rozsudek byl okamžitě změněn a odsouzeným bylo proříznuto hrdlo jako by byli ovce. Hradní paní lady Curande byla mnohokrát znásilněna poté v souladu s biblickou tradicí odsouzena za cizoložství.
Třicetiletá válka skončila pádem pevnosti Montségur r. 1224 když obránci opouštěli, pevnost cestu jim osvětlovali hořící hranice, kde bylo za živa upáleno 225 prefektů mužů a žen.
Svatá matka církev s represemi tím neskončila, dostáváme se k inkvizici a křižácké výpravy proti nevěřícím trvaly několik století. Připomínáme násilné pokřtění indiánů na americkém kontinentu, kde spolu se španělskými dobyvateli dílo zkázy vraždění a loupení doprovázely a podporovali papežem vyslaní církevní hodnostáři.
Je smutné, že ani dnes toto konání křesťanské církevní elity nikdo nenazve pravým jménem genocida, vždyť počty umučených, upálených či jinak zabitých jdou do miliónů. Zkonfiskovaný majetek jde, do miliard dolarů to si neumíme ani představit.

INKVIZICE

Inkvizice může, mít název církevní policie mohla kdykoliv a kohokoliv označit za kacíře a dle toho s nešťastníkem bylo nakládáno. Papež Řehoř IX byl s výsledky 30 leté války spokojen a dopisem biskupům jižní Francie r. 1233 jmenoval dva dominikánské mnichy do funkce stálých inkvizitorů. Úřad inkvizice vedli příslušníci dominikánského řádu. Cílem tohoto úřadu bylo vytvoření ovzduší trvalého strachu.
Obviněný z čarodějnictví neměl právo obhajoby či odvolání. K přiznání byl donucen útrpným právem tj. nepředstavitelně krutým mučením. Tím se postarali, že papežův dar míru byl dar hrůzovlády, která byla horší než válka proti Katarům. R. 1246 dal papež Inocenc IV pokyn františkánům, aby se připojili k Dominikánům. Františkáni měli na starosti Francii jižně od Liory, Polsko, Dalmácii, Čechy, Chorvatsko, Srbsko, Maďarsko, Jeruzaléma Svatou zemi. Tím církev vyvinula mocnou zbraň, již zvěstovali svoji moc a politický vliv- Světští králové a císařové podlehli pokušení následovat církev a zneužívat náboženství ke svému obohacení r. 1239 byl obviněn dokonce biskup Moronisanim, že dovoluje kacířům, aby žili a množili se v jeho diecézi. Následky tohoto byly, že do týdne 29. května byl biskup Moronisanin a s ním 180 členů duchovních veřejně upáleno. Obžalovaní byli vystaveni mučení, ač k tomu dal papež svolení r. 1252.
Duchovenstvu bylo zakázáno, prolévat krev s tím si inkvizice poradila, vytrhávala z těla obžalovaných kusy masa rozžhavenými kleštěmi, tím se na ráně utvořila spálenina a ta nekrvácela, další způsoby krutého mučení natahování na žebřík, to znamená vytržení všech dotčených kloubů z kloubních jamek a potrhání kloubních vazů. Lití roztaveného olova do uší či palečnice sloužící k drcení prstů, byly běžné způsoby. Pokud byla, čarodějnicí obžalována matka navíc gravidní, bylo jí srpem rozetnuto břicho poté useknuta hlava. Maličké děti nebyly žádoucí, kdo by je živil, tak jim katovi pohunci dupali na hlavičku. Také obžalovaného posadili na ostrou hranu prkna, na nohy zavěsili závaží tolik, až se obžalovaný o hranu toho prkna rozřízl. Přeživší byli na závěr veřejně upáleni. Je jisté, že při takovém mučení se přiznal každý k čemukoli a způsobů mučení bylo mnohem více, ale jsme přesvědčeni, že tato otřesná ukázka víc než stačí. Inkvizitoři se velice snažili obžalovat majetné měšťany či sedláky jelikož majetek obžalovaného zkonfiskovali a ten zůstal polovinou inkvizitorům a polovinou papeži. Mnozí zámožní občané odevzdávali část či celý majetek inkvizitorům za to že na něm budou pracovat a nebudou obžalovaní.
Katolík lord Acton - nic se nedá přirovnat k vraždám, ve jménu víry. Zásady inkvizice byly vražedné, protože papežové nebyli pouze vrahové ve velkém stylu, ale donutili vraždit právní základy křesťanské církve, která je zradila - pokračování v příštím článku.

Použité materiály: Bible
Rex Deus, Strážci pravdy: Murphy Marlin Hapkine, Tim Wallace
Šokující pravda o člověku a bohu: Robert Homir

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.