Historia magistra vitae

Hezké časy minulé

1. února 2016 v 13:11 |  Trempská odysea

 

Tenkrát byla povinná účast na prvomájovém průvodu se školou, nebo organizace a zrovna ten rok vyšel 30tý duben-čarodějnice na neděli a 1. Máj byl v pondělí. To bylo pro trempy velké dilema, když jako naschvál se tento rok udělalo moc hezké počasí a byl o jeden den delší víkend, mnoho z nás si kladlo otázku zůstat v přírodě do pondělního odpoledne a udělat si nepříjemnost za nesplnění občanské povinnosti, nebo se vzdát jednoho dne volna a jít do průvodu. Věřte, že se nás našlo dost, kteří raději nesli nepříjemnost, než aby se vzdali delšího pobytu v přírodě. Byl to také svým způsobem tak trochu vzdor proti někdy nesmyslným příkazům a zákazům, kterých bylo v tehdejším režimu také dost, přesto byli lidé svobodnější a šťastnější než dnes, což se také projevovalo na vzájemných mezilidských vztazích. To a dost dalšího lze přičíst nenáviděnému komunistickému režimu k dobru, především byla mnohem vyšší bezpečnost na ulici i v nočních hodinách, to se ženy zdaleka tolik nemusely bát jít z odpolední směny domů po 22té hodině samy jako dnes, kdy si nejsou jisti ani dva muži. Tenkrát bylo přepadení ojedinělé a neprováděli jej pouliční gangy jako dnes. Když už se něco takového stalo, byla to výlučně práce jednotlivce a ne skupiny a ne dětí, které jsou k tomu vedeny pro jejich beztrestnost často svými rodiči

Takové věci se v době, o které píši, nestávali a lidé v převážné většině k sobě měli, když ne úctu, tak alespoň slušnost, o tom jsem psal v povídce, Trempové se ženili, ale dnes se něco takového nenosí. Však ke zmíněnému 1. Máji

V pátek po práci ti nenormální jako já se vydali přes hrozbu důsledků neúčasti v průvodu s celtou a tím nutným na přežití do lesů a bylo nás podstatně méně než obvykle při sluníčkovým víkendu a ani mastňáci, tak jsme nazývali chataře a chalupáře převážně z Pražské smetánky se téměř na svých chatách nevyskytovali, takoví to byli poseroutkové režimu, ale hlavně, že v listopadu 1989 dělali revoluci, nadávali na komunisty a když bylo jisté, že se jim nic nestane zahazovali stranické knížky, řvali jak jim komunisti ubližovali, přitom režimu sloužili, 1. Máje chodili do průvodu s mávátky a raději na svou chloubu chaty a chalupy nejezdili. Takový křiváci udělali v 89 převrat, chopili se moci a podnikání. Osobně znám bývalého předsedu ZO KSČ, který snad v den pádu komunismu obratem ruky zahodil stranickou knížku a stal se váženým podnikatelem, div, že se nenazval třetím odbojem.

Tenkrát bylo sobotní ráno obzvlášť kouzelné, paseka pod posedem se třpytila rosou, a když si člověk lehl do trávy, viděl sluníčko přes kapičky rosy, které okraje byly zbarveny jako duha. Z chatové osady u rybníka se neozýval řev tranzistoráků (tehdejší vymoženost techniky) ani nabylo slyšet žádné "Lojzoo, poď na kafe a vy pancharti toho nechte, nebo jiné srdeční výlevy" prostě mastňáci se chystali do průvodu a v lese byl takový klid, že i srnečky se na dolním konci paseky nerušeně pásli, jako bych tam ani nebyl. Ležím v trávě, rozjímám nad tou krásou, když mě něco zafuní do ucha a než jsem se vzpamatoval, měl jsem olíznutý celý obličej. Kde se vzal, tu se vzal pes hajnýho, ano pes, protože nikdo, ani hajný nebyl schopen určit, o jakou rasu jde. Hlava vlčáka, tělo protáhlé na kratičkých velmi silných nožkách jak by mu je půjčil jezevčík křížený s bernardýnem a srst měl zbarvenou od rezava přes hnědou, černou až po téměř bílou. Určitě by vyhrál titul nejošklivějšího psa na světě, ale byl tak vnímavý a učenlivý, navíc mazlivý, že toho psa si musel člověk zamilovat. Když jsem Broka podrbal za ušima a pod bradou, začal pojednou odbíhat a hned se vracet, že mě to nedalo, hodil jsem si batoh na záda a šel se podívat co tam Brok má. Běžel přede mnou a každých snad deset metrů se zastavil a sledoval, zda jej následuji, když se ujistil, že jdu v jeho stopách, zavrtěl ocasem a odběhl dalších deset metrů. Tak jsme šli skoro hodinu, když se před námi objevila skládka dřeva, tu se Brok rozštěkal a začal běhat ke skládce a zpět a když jsem tam došel i já tak jsem uviděl, co se stalo. Hajný, jak mě později vyprávěl, šel dodělat značkování vytěženého dřeva, a jak byl sehnutý, tak se klády z vrchu sesuly a hajného uvěznily tak, že se vlastní pomocí nemohl z toho závalu dostat, tak poslal Broka, aby někoho přivedl, netušil, že najde zrovna mně, protože neočekával ani, že budu někde poblíž, vždyť jsem pouze tremp a nejezdím sem pravidelně. Asi po půlhodině překulování klád pomocí pajcru, který si tam lesní dělníci ponechali na další práci, se mi podařilo otevřít mezi kládami mezeru, že hajný mohl vylézt, bylo velké štěstí, že nebyl nikterak zraněný. Hajný z brašny vytáhl termosku a oběma nalil pořádný kafe. Potom jsme společnými silami doznačili zbytek klád a hajný mě pozval na oběd, při kterém jsem dostal další pozvánku na večerní májovou veselici, kterou pořádali myslivci. Od té příhody uteklo mnoho let, ale byl to pro mě nejkrásnější 1. Máj

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.