Historia magistra vitae

Nadpřirozeno, kartářky a duchové

11. února 2016 v 22:00 |  Mé teorie


Už nějaký jsem se zajímal o proutkaření a s menšími či většími úspěchy. Dokonce se mně jednou proutek v ruce přetočil takovou silou, až se odlomila jeho část, kterou jsem pevně svíral v dlani. Nevím, zda šlo o pramen vody nebo nějaký nerost, nikdy jsem nešel do hloubky věci, byla to jen zvědavost. Pak přišel listopad, napadlo dost mokrého těžkého sněhu a celé proutkaření jsem pustil z hlavy. Asi za dva měsíce po zahájení směny v řízení dopravy se událo něco neočekávaného.

Dělám zodpovědnou práci, kde každá nepozornost může ohrozit lidské životy a zdraví. Na pracovním stole svítila pouze malá stolní lampička, která nikdy nemůže prosvětlit celou pracovní místnost, ta zůstává vždy zšeřelá. Pojednou onu místnost zalilo světlo sluneční barvy, které nehřálo, ani nestudilo a bylo pouze v tom malém prostoru, za okny byla zimní nepříjemná tma, to znáte snad všichni.

V tu chvíli se ve mně rozhostil pocit úžasné spokojenosti či blaha, nelze to snad ani popsat, svoji práci jsem snad nikdy v životě nevykonával s takovou snadností a precizností jako toho rána. Moje myšlenky byly prosté všech věcí lidské podstaty a potřeb. Neměl jsem hlad, žízeň dokonce jsem zcela zapomněl na svou ranní kávičku. Ten změněný stav mysli trval necelé tři hodiny, a když skončil, pocítil jsem velkou lítost, že je tomu blahému pocitu konec.

Kromě několika poznatků jsem pochopil několik věcí. Předně, že ti kdo přežili, klinickou smrt popisují, pravdivou realitu, kterou věda veřejně odmítá přesto, že se jí zabývá. Tato nepochopitelná realita je odmítaná právě proto, že ji nelze pochopit, změřit či zvážit. S tím v protikladu vědci - astronomové nejmodernější technikou nahlédli do hlubin vesmíru, co nejdále se podařilo a tvrdí, že dohlédli na jeho okraj, jen proto, že nedohlédli o kousek dál.

Po jisté době jsem začal pociťovat v nepravidelných intervalech zvláštní tlak v prstech, hřbetu rukou a zápěstí. Vždy když se tento tlak dostaví, stane se někde na zemi větší zemětřesení nebo erupce sopky od 0 do 6 dnů. Je pravda, že pro praktické využití to nemá význam, protože to neumím blíže určit. Tento jev pozoruji asi čtyři roky a zatím s jediným omylem, Přátelé, jenž mé předpovědi dlouhodobě sledovali jsou mně svědky.

Při jedné cestě vlakem jsem zahlédl letět neznámého tvora, proti šedé obloze měl tmavou až černou siuletu letícího předpotoního ještěra, kterrý plachtil bez hnutí křídel , jen jednou zalomil v klobuasi (jako my ruku v lokti) a změnil směr letu. Na letícího neznámého tvora jsem upozornil spolucestujícího, ketrý se pouze zeptal - co to je. Tak vím že mě nemámil zrak

Postupně jsem o svých prožitcích a mimosmyslovém vnímání hovořil s více lidmi a oni se mně svěřili se svými podobnými zážitky a věřte, že to jsou velice zajímavé příběhy

Z toho jasně vyplývá, že skutečně existuje něco jiného - jiná realita, která je tady na zemi s námi, kterou neznáme a jen občas okrajově vnímáme a setká se s ní mnoho z nás jen se bojíme, o tom veřejně hovořit abychom se nezesměšnili, či nebyli, označeni za blázny. Jen proto, že někdy někdo vytyčil pomyslné hranice normálnosti a co je mimo ně je nenormální a člověk se chová jako stádo, nikdo nechce vybočit z řady, aby nebyl označen třeba za blázna a tak většinou každý si takové nechává sám pro sebe i když mnozí by se rádi svěřili. Neudělají to, bojí se.

Pokud, mně nyní někdo bude považovat třeba za blázna, prosím jen ať si poslouží a povýší své ego, ale na to se já musím zeptat - nejsou všichni ti jenž, věští budoucnost z karet, kabaly a jiného a všichni ti, kteří si nechají věštit a věří tomu stejní blázni jako já, přitom se na ně mnozí obracíte o jakou si věštbu.

Přitom se snad každý kartář zeptá na datum a hodinu zrození, a tady je první potíž - o době zrození panují rozpruplné názory, je to doba pčetí, nebo čas prvního nádechu nového člověka. Z téhož důvodu nemohu přijmout ani astrologii i když ta má k realitě blíže než věštštění kartářek, nebo kávové sedliny a podobně

Další prolém je propočet čísel udajně dle KABALY, ale ke skutečné kabale, která je navíc napsána starohebrejštinou má přístup jen několik vyvolených jenž se dají počítat spíše v jednotkách, o desíkách vyvolených se neodvažuji ani uvažovat.

TO CO JE PREZENTOVÁNO JAKO KABALA JE STARÁ SPOLEČENSKÁ HRA LEPŠÍCH VRSTEV VE ŠPANĚLSKU NĚKDY V 18 STOLETÍ

 

 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.