Historia magistra vitae

Nestane se každý den

2. února 2016 v 14:59 |  Trempská odysea

Z horských strání se ozývá troubení jelenů, po několika sluníčkových dech, kdy bylo cítit ještě doznívající léto. Liščata naší třínohé lišky odrostla a jsou si sama schopna obstarávat potravu, tak až napadne sníh, paní liška se znova osmělí a bude k nám chodit opět na svačinku, dobře ví, že pokaždé něco dobrého najde ve své misce. Hlad je prevít a se třemi nohami v hlubokém sněhu se těžko loví nějaká kořist.

Chaloupka pana hajného na okraji osady hnedka u lesa, ze které stoupá voňavý proužek koře z borového dřeva, o kousek dál několik chaloupek usedlíků se připravují na dlouhou zimu stejně jako podhorská příroda. Včera ještě podzimní sluníčko zahřívalo zem a dnes okolní kopce zahalily nízké mraky a mlha přikryla zem, poté se spustil drobný vytrvalý déšť. Přesto jsem se odhodlal opustit příjemně vyhřátou chaloupku, oblékl se do nepříznivého počasí a vydal se do lesa, do míst odkud se v noci ozývalo troubení jenů.

Moje cesta vedla přes oboru, kde žije stádo muflonů, když jsem se přiblížil, uslyšel podivně znějící duté údery, chvíli naslouchal, a když údery neustávaly, přidal do kroku celý říčný zjistit co nepatřičného se v oboře děje. Šel jsem za nezvyklím hlukem, a po několika minutách uviděl příčinu. Musím poznamenat, že aniž jsem na to myslel, bylo štěstí, že jsem šel proti větru a tak nevyplašil svým lidským pachem tvůrce toho nezvyklého hluku. Dva mufloní samci spolu bojovaly o stádo samic stojící i s mladými opodál a sledující vývoj souboje. Samci odstoupili po zadu od sebe na vzdálenost asi dvaceti až dvcetipěti metrů sklonili hlavy, rozeběhli, se proti sobě a svými zakroucenými rohy do sebe narazili. To se opakovalo ještě čtřikrát, při čtvrtém vzájemném nárazu jeden ze samců poklesl v kolenou, na chvíli znehybněli, na to vítězný samec o několik kroků odstoupil, aniž přestal sledovat přemoženého soka, ten se postavil na nohy a mírným obloukem kolem stáda se začal vzdalovat, vítězný samec jej mírným snad klusem asi padesát metrů následoval, pak zastavil a šel hrdě k čekajícímu stádu.

Jsem téměř čtyři hodiny v lese, ve stoupání na jeden z vyšších kopců jsem pocítil docela hlad, znám dost dobře tato místa a tak jsem zamířil ke skalnímu převisu kde lze bez nebezpečí rozdělat malý oheň a uvařit si trochu kávy. Zastavuji se tam, vždy když jdu kolem a tak si vždy na příště nasbírám trochu klacíků, které do další mé návštěvy vyschnou, a proto nikdy nemám problém si svoji kávičku uvařit bez ohledu na počasí. Stejně jsem učinil i tentokrát, uvařil vodu z potůčku ve svém historickém očouzeném ešusu, který mně doprovází od r. 1965 na mých toulkách, je trochu pomačkaný, ale ať, je to kus mého života v lesích, škoda, bude už skutečně třeba nového. Tak mám v hrnečku kávičku, vytáhnu chleba mazaný škvarkovým sádlem (při těchto toulkách přírodou se kalorie snadno spálí) a dám se do jídla. Když dojídám, z ničeho nic se přede mnou objevila veverka a asi tři metry ode mne, postavila se na zadní a předníma tlapičkama si začala hladit bříško. Nenapadlo mně nic lepšího než odlomit kousek chleba (dbal jsem na to, aby byl prost i maličkého žďabínku sádla) a hodil jej mezi mě a veverku, co nejblíže k ní. Chvilku se nedělo vůbec nic, až po chvilce veverka odběhla. Byl jsem trochu naštvanej, že je nevděčná, ale co nadělám je to jen plachá veverka.

Rozhodl jsem se, že se na pár minut natáhnu pro uvolnění nohou. Ležel jsem se zavřenýma očima asi deset minut a rozjímal, když jsem cítil letmý dotyk jako by mně něco malého přeběhlo přes břicho, nevěnoval jsem tmu moc pozornosti, do doby, než jsem vstal. Nevím, co a kdo po mně šlapal a zda veverka nebo nějaká jiná paní či pán, ale na tom kousku chleba si někdo zřejmě pochutnal. Den už pokročil a já se plný dojmů obrátil na cestu zpět, na místa jelení říje jsem sice dnes nedošel, ale viděl jsem za to mnoho krásného a nevšedního. Příběh jednoho dne v podzimním lese. To se může poznat a zažít každý kdo není líný jít pár kilometrů po svých a má přírodu ve skutečné úctě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.