Historia magistra vitae

Sny a skutečnost

2. února 2016 v 11:03 |  Archiv

Sny a skutečnost

Vladimír Berossos

O radu pána hvězd žádal jsem,
Jak bude dál s lidským plemenem
V odpovědi málo naděje je.
Pravil hvězd ten pán:
"Člověku a všemu živému jsem život dal,
člověku navíc intelekt, aby svůj domov spravoval,
aby ráj z něj udělal
Ten tvor, člověk! Zpych,
Svou nenasytnou hamižností ničí svou zem, svůj dům.
Už jsem řek
Dal jsem člověku život a intelekt
Budiž ať zachrání se sám
Času už málo má
Je pouze na něm co se sebou ukoná
Zda odhodí hamižnost a pýchu svou
Na zemi ráj udělá
Má tuto šanci jedinou,
Jak, zachránit se má
Jinak z modré země
Černou mrtvou kouli udělá".
Poté nebes všeho pán pokynul
A ještě pověděl:
"Já nejsem ten, za koho mě máš
bůh - bůh není nikdo a nic
bůh je láska a láska je v nás".


Zavřel jsem oči
Nad mraky se vznes
Ty budeš, se ptát, co jsem tam zhléd,
Povím tobě lásko má!
Že zemi tu malou modrou kuličku
Na ní tak málo lásky
A mnoho zloby a války.
Požádal jsem mocnosti nebeské
Požádal jsem mocnosti pekelné
Nejen žádal já i prosil
Za tu modrou kuličku naši zemičku
Ať vyšlou na ní
Jízdu pekelnou jízdu nebeskou
Se všemi čáry a kouzly jenž znají
A zjednají nový světa řád
Mocnosti nebeské, mocnosti pekelné slíbili,
že stane se tak,
sjednají nový světa řád
Však mnohé to bolet bude,
Však, že láska to bez úhony přežije
A já Berossos dobře vím,
Že mocnosti nebeské, mocnosti pekelné
Slovo dané své dodrží
To jsem nad mraky zhléd
Nejen tobě má lásko, též všem lidem
Nesu tuto zprávu tuto zvěst.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.