Historia magistra vitae

Stopli jsme si traktor

1. února 2016 v 13:06 |  Trempská odysea

Sluníčko se klonilo k západu a my pomaloučku začali přemýšlet, kam bychom měli dnes jít spát, byli jsme v kraji, kde se nebyl v širokém okolí skalní převis a i když mnohokrát jsme spali v lánu pšenice, stohu slámy, kupce sena uvítali bychom něco lepšího, kam neprší, že v noci nesprchne zas tak jisté nebylo a jako na potvoru nikde v dohledu ani stoh slámy kde se dá zahrabat a když se to udělá dobře tak nevadí ani několika hodinový lijavec, jen je člověk značně omezený na pohybu a veškerém konání.

Procházíme vesnicí a v místní restauraci Jednoty si k jídlu dáváme každý dvacet deka obligátní tláči, je kupodivu čerstvá jedno pivko a raději vypadneme je nám teprve šestnáct tak jsme rádi, že nám pivo prodali, asi vypadáme jak chlapi, myslíme si a je nám dobře. Jen kde, budeme dneska spát nám dělá, trochu starosti, ale nemluvíme o tom, že máme trošku obavy, nemůžeme dát ani jeden najevo, vždyť jsme už velcí i pivo nám prodali tak co.

Předjíždí nás traktor, máváme, ale tentokrát nám nezastavil, možná je to dobře, posledně nám zastavil, my hodili bágly na valník a skočili za nimi jako už tolikrát, ale ouha, na valníku jsme se roztáhly jak dlouzí tak širocí, a parádně se vyváleli v mokrých kluzkých zbytcích hnoje, který traktorista vyvážel z kravína. Když už jsme v tom byli vyválení traktorista s rozesmátým obličejem se nás zeptal, kam se chceme svézt a my se zmohly akorát hlesnout k nejbližšímu rybníku. On s rozchechtaným obličejem, jako že teda jo a že rybník je asi za tři kilometry při silnici za křižovatkou. Usadili jsme se do těch zapáchajících zbytků na starou duši, kterou mněl hozenou na valníku a nechali se vézti k rybníku. Jel po té děravé silnici dost rychle a my mněli starosti abychom se neváleli v tom hnoji nanovo. Ani jsme si nevšimli, že traktor projel zmiňovanou křižovatkou, vidíme pouze, jak se rybníku vzdalujeme. Začali jsme co možná nejvíce na traktoristu křičet, myslíc si, že na nás zapomněl. Asi nás uslyšel, protože se otočil, stále se chechtal a mávl rukou, jako že máme sedět a jel dál jako by ten traktor ukradl.

Nedalo se nic dělat než čekat na nějakou příležitost až pojede pomaleji, abychom mohli seskočit vzít roha, ale zatím se tak nedělo a my viděli, že vjíždíme plnou parou do vesničky a co teď. Uprostřed vesnice vyskočit aby se nám celá vesnice smála? Tolik statečnosti jsme neměli, a tak se přes vesnici na valníku krčili, jak to šlo. Na druhém konci vesnice u velkého stavení najednou traktorista prudce zabrzdil, že jsme se znovu váleli a než se zvedli, stál u valníku a docela neočekávaně přísně a hlasitě spustil, tak vysedat a jdeme. Nezmohli jsme se ze samého leknutí a strachu na nic, očekávajíc, věcí příštích jsme šli za ním, na nějaký útěk ani nepomysleli.

Zavedl nás do stavení, kde byla veliká chodba a vícero dveří, do jedněch vešel a zavel, pojďte sem a tady se svlékněte a jestli máte něco na sebe čistýho vemte, si to tadyhle je tam mejdlo čistej ručník a pořádně se umejte. Jestli na sebe nic nemáte tak vám něco pučím, starejch hadrů po klucích sou už z domu, tu máme dost a to vaše máma vypere ať ste zase v přádku. Smrděli jsme pořádně a tak jsme to přijali skoro s vděkem, něco na převlečení jsme mněli a dali se do složité hygieny, byl tam dokonce i šampon březový a tak jsme si umyli pořádně i hlavy. Sotva jsme se oblékli tak přišel čistý a převlečený do domácího oblečení traktorista. To jsme se teprve divili, nabídl nám cigaretu a říkal, no neměl bych, jste ještě na to moc mladý, ale že jsem vás tak potrápil tak si jednu vemte. Kouřit jsme už uměli tak nás nenachytal ani s cigaretou Lípa 10ks za dvě koruny, ty jsme mněli zašitý v báglech na večer k ohýnku. Povídal že, v kuchyni nekouří ale po práci když se umyje, jde si sem zakouřit, než mu žena dá na stůl večeři, pak si potáhl, podíval se na nás a řekl, no vy půjdete k nám na večeři taky, máma už to chystá i pro vás a žádný vodmlouvání to nestrpím.

Večeře byla úžasná, kdo jste někdy jedl pečeného králíka na česneku a slanině víte o čem je řeč Paní domácí byla na nás moc milá a na svého muže se stále usmívala, když se podívala na nás tak řekla, vod tej doby co se kuci voženili a šly dělat do města a semká jezděj jednou za měsíc tak tem můj si často stejská, tak vobčas vyvede nějako lotrovinu jako dneska vám, aby sme aspoň vobčas neseděli u večeře sami a říkal mně, že jak vás viděl, podobou ste mu přiměli naše kluky a tak ho hned napadlo jak vás sem dostat. Traktorista mezi tím nalil nějaký alkohol do sklenek, podal jej i nám se slovy tak se na mně nezlobte, dáme si jednu na zdraví a dneska budete spát v místnosti po klucích.

Tenkrát jsme si s těmi dvěma staršími dospěláky povídali dlouho do noci a byl to jeden z těch večerů, na který se vzpomíná celý život. Ráno když jsme se vyspali, byla neděle, tak byli oba manželé doma, my dostali k snídani kakao a bábovku, no představte si na čundru kakao a bábovka, naši hostitelé se s námi rozloučili a při odchodu řekli, kdykoli půjdete okolo nás, zastavte se a můžete i na noc a pán dodal - třeba s holkama místa je dost.

Zatavil jsem se až po osmi letech, oba dobří lidé zešedivěli, ale poznali mně a moc jsme si popovídali. Zůstal jsem u nich celý víkend a pomohl jim sklidit seno. To se stalo za hluboké totality, ale poznal jsem dost lidí s otevřeným srdcem i v této době, jen jsou ti lidé dneska mnohem méně důvěřiví.

To víme se starým brachem oba, tak jsme u jednoho stavení poprosili pouze o vodu do lahve a šli spát na okraj smrkového lesa a v noci jsme nezmokli, déšť si to jaksi rozmyslel.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.