Historia magistra vitae

Údolí sršňů

2. února 2016 v 15:19 |  Trempská odysea

Probouzím se svítáním, slyším šumění deště a to není vůbec příjemné ráno, a když se podívám z podpřevisu, vidím, že je vše nasáklé vodou a nepříjemný pocit zvyšuje hustá mlha, která se válí všude kolem. Rychle rozdělám oheň, abych si uvařil kávičku a zaplašil chmury, které při pobytu v přírodě za nevlídného počasí doléhají mnohem intenzivněji než doma. V dešti se mně do údolí sršňů moc nechce, ani nevím proč se tak mezi trempi tomu údolí tak říká, nikdy jsem tam žádné sršně neviděl, ale je to krásné údolí.

Má tvar obrovské oválné mísy s terasovitými okraji a na jedné terase je prohlubeň s velkým jezírkem lemované čedičovými balvany jako by je někdo rozmístil podle nějaké předlohy tak že jsou mezi nimi zákoutí jak stvořená pro milence nebo meditaci vždy otevřená směrem k jezírku s čistou velice studenou vodou i nejparnějším létě, která se zdá být zelené barvy. Je moc dobře, že je tohle krásné místo tak daleko od lidí a nevede k němu kloudná cesta jen úzká hrbolatá stezka posetá kameny a hlubokými výmoly mnohdy plných vody. To by bylo rázem po čisté vodě a březích bez odpadků, které lidé po sobě tak rádi zanechávají jako podpis svého nízkého intelektu. Podobně jako na pískovcovich skálách jsouv Českém Ráji a jinde iniciály mnohých tupců. To po nás skutečných trempech nezůstane krom uválené trávy v lese jiné stopy, ani místo kde jsme si rozdělali maličký ohýnek na uvaření vody nebo ohřátí konzervy. Dnes ani konzervy nekupuji protože jsou kdo ví z čeho jsou vyrobeny, ale masa nepoznaly, tak raději ne.

Při kávičce s tímto rozjímáním začal profukovat větřík, a aniž bych zprvu registroval, odehnal mlhu a roztrhal mraky, mezi nimiž se začaly objevovat paprsky ranního sluníčka prodírající se korunami stromů. Tak do báglu přidám i celtu, kterou si navlékám na sebe, abych nepromokl, a vydávám se do údolí sršňů, že tam dnes nedojdu, jsem neměl nejmenší tušení.

Po nějaké době musím přejít lesní cestu, po které při těžbě vyvážejí z lesa dřevo, ale jen jednou za čas a taky ta cesto podle toho vypadá, úzká sotva na náklaďák s vyjetými hlubokými kolejemi které jsou občas přerušeny tu na jedné či druhé straně velkými kameny přes které musí náklaďák přejíždět vždy jednou stranou. Doslova tankodrom, a právě v místě kde jsem přecházel cesta vedla do zatáčky v kratším ale strmým kopečku ležel na bok převrácený náklaďák naležený dřevem, teď už vysypaným. Myslím si, že se převrátil když, v zatáčce najel jednou stranou na kámen a druhou do hlubokého výmolu a vysoko naložené dřevo jak změnilo těžiště vozu bylo, příčinou jeho převrácení. Když jsem došel k autu, uviděl jsem, že řidič je uvnitř. Dostal se k němu předním vysypaným oknem, vytáhl klíčky ze zapalování, pak se povedlo po delší námaze dostat řidiče z auta. Nebylo vidět žádné krvácení a on ze sebe dostal, že ho bolí strašně rameno, nohy a těžko se mu dýchá. Rozbalil jsem celtu a na ní řidiče podle možnosti stabilizoval. Pak mobilem zavolal záchranku, to ještě hasiči nebyli v integrovaném záchranném systému. Nehorší bylo vysvětlit pozici, kde se nacházíme protože jsem nevěděl kde ústí cesta na které jsme se nacházeli. Popsal jsem svoji cestu, jak to nejlépe šlo a ostatní už bylo na nich. Zřejmě jsem hovořil s někým myslícím a ne pitomcem, který jen plní bez zájmu své povinnosti. Pomoc přijela za víc jak půl hodiny, byli to hasiči s terením vozem a lékařem, sanitu nechali stát pod lesem a zavolali hasiče. Jak lokalizovali místo kde se nehoda stala mně řekl jeden z hasičů během lékařské prohlídky zraněného. Dispečer záchranné služby zavolal na lesní závod s dotazem kde, kdo v dané oblasti se nachází, že mají hlášení o havárii náklaďáku. To by se nám lépe žilo, kdyby každý udělal jen o zlomek víc než povinnost.

Věděl jsem, že do údolí sršňů dnes nedojdu, odjel tedy s hasiči, lékařem a raněným do nejbližšího městečka, kde byla turistická ubytovna a tam přenocoval.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.