Historia magistra vitae

Ke hvězdám

7. července 2018 v 8:59 | Vladimír Berossos |  Archiv

Vesmír je jak gigantický hodinový strojek, nejen, že odměřuje čas každého atomu, do rozpadu na ještě menší částice, které se následně transformují v atomy jiných prvků. Celé to dění navíc probíhá v kruzích, či předem daných a neměnných drahách po celou člověku neznámou dobu jeho existence.

Pouze člověk chce míti vše pěkně uzavřené, aby to mohl změřit, zvážit, přidat k tomu své znalosti fyzikálních zákonů, o kterých je přesvědčen, že jsou univerzální pro všechno dění i v neznámém vesmíru Vědecká elita nedovolí úvahy, že by ve vzdáleném vesmíru mohly existovat trochu jiné zákonitosti, či působili jiné, lidem neznámé energie Proto vymyslela axiom TEORIE VELKÉHO TŘESKU, krom jiného se v této teorii tvrdí - veškerá vesmírná hmota se scvrkla do malé kuličky a působením velkého tlaku vznikl velký třesk, pak vznikl čas a prostor

Cítím, že tato teorie pokulhává, protože neříká, kde ta hmota byla před velkým třeskem a pokud tomu tak opravdu bylo, je na místě otázka

Co bylo kolem oné kuličky, když prostor vznikl až po třesku?

Podobně nejisté je vědecky potvrzené i stáří vesmíru, datuje se 40 miliard let (pro člověka nepředstavitelně dlouhá doba) Datování vychází ze stáří nalezených hornin, ale kde vědci získali ony horniny

Jsou tu pouze dva zdroje hornin, které byly zkoumány - planeta země a její trabant měsíc o kterém některé teorie tvrdí, že je to část země, která byla při kosmické srážce vržena do vesmíru Z toho mála dostupného materiálu, by se snad dalo určit stáří sluneční soustavy, maximálně galaxie ve které se nacházíme, ale logicky to nelze uplatňovat na celý vesmír, o kterém lidstvo neví prakticky nic

Vždyť uvažujte, byl někdo, či alespoň sonda na okraji vesmíru, pak co je za tím okrajem vesmíru? Že nic? Pak ale nastupuje filosofie, která říká, že nic je také něco

Z toho vyplívá, že se veškeré dění ve vesmíru opakuje v pravidelných cyklech s přesností ne které lidské chápaní nestačí Z logiky věci toto vesmírné dění vyzařováním energií, zákonitě musí působit také veškeré dění na planetě zemi - to znamená i jednání druhu člověk také to dává smysl časovému úseku nazývaném Platonův rok, jehož délka je nepřesně uváděna 26 000 let, ve skutečnosti je dílka Platonova roku o troch kratší, zvěrokruh se posune o 1 stupeň za 72 let, kruh má 360 stupňů, tedy 72 x 360 = 25 920 let Z toho lze usoudit že historie země i druhu člověk se pravidelně opakuje Tato událost se odehrála v prosinci 2012 kdy země procházela galaktickým rovníkem a nasvědčuje také tomu, že nejsme prví civilizaci na zemi a podporuje to mýtus o kterém hovořil už Platon - zkáze Atlantidy A když se podíváme na vše co se děje, téměř s jistoto lze tvrdit, že tato civilizace je na svém konci, který se blíží každou minutou rychleji a rychleji také tak lze rozumět mayskému zrychlování času.

Částečně dohledatelná a veřejně přístupná historie nás zavede asi 10 000 let zpět, z toho velkou část historie před Egyptem vědečtí pracovníci odsouvají a řadí jako nevěrohodné mýty Ale v každém mýtu lze nalézt racionální jádro, vždyť stačí prostudovat, bili - starý zákon i tam lze objevit mnoho biblických zpráv o událostech, které se skutečně stali, ale o mnoho let dříve, než vznikla egyptská říše

Dál se do historie nedostaneme, jelikož nejsou žádné informace, co se na zemi dělo před potopou světa (která se udála přibližně 12 000 let př. n/l) a to je přibližně polovina Platonova roku

Na závěr: víte, že Římané nazývali otroky předmět mluvící

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.