Historia magistra vitae

SVATÁ KREV a SVATÝ GRÁL / 3. díl

7. srpna 2018 v 8:03 |  Historie

Pokud " jiní křesťané" během Ježíšova života nebo po něm Magdaléně nepřáli jedinečný svazek s jejich duchovním vůdcem, mohlo se opravdu jednat o pokus ponížit ji v očích potomstva. Není pochyb o tom, že byla takto ponižována. I dnes o ní člověk smýšlí jako o nevěstce a domy reformovaných prostitutek byly ve středověku označovány jako Magdalény. Ovšem samotná evangelia dokládají, že žena, která těmto institucím propůjčila své jméno, si rozhodně nezasluhuje, aby byla takovým způsobem stigmatizována. Ať již bylo postavení Magdalény v evangeliích jakékoliv, není jedinou možnou kandidátkou na post Ježíšovy manželky. Vyskytuje se zde ještě jedna, která figuruje nejvýrazněji ve čtvrtém evangeliu a kterou můžeme identifikovat jako Marii z Betanie, sestru Marty a Lazara. Ona i její rodina mají jednoznačně velmi přátelské vztahy s Ježíšem. Jsou také bohatí a vlastní rozlehlý dům v módní čtvrti Jeruzaléma, dostatečně velký na to, aby ubytovali Ježíše i celý jeho doprovod. Z Lazarova příběhu se dále dozvídáme, že tento dům má soukromou hrobku v Ježíšově době poněkud okázalý luxus, který znamenal nejen bohatství, ale byl také prestižním symbolem spojení s aristokracií. V biblickém Jeruzalémě měla půda ohromnou cenu, stejně jako v jakémkoliv jiném moderním městě, a jen málokdo si mohl dovolit přepych soukromého pohřebiště. Existuje podstatný důvod, proč můžeme považovat Magdalénu a ženu, která pomazala Ježíše za jednu a tutéž osobu.

Může se také jednat o stejnou ženu v případě Marie z Betanie, Lazarovy a Martiny sestry? Mohly by být tyto ženy, které se v evangeliích objevují ve třech rozličných kontextech, ve skutečnosti jedinou osobou? Mnoho biblistů dnes souhlasí. Existují totiž hojné doklady, které takový závěr podporují. Matoušovo, Markovo a Janovo evangelium například uvádějí Magdalénu jako osobu přítomnou u Ježíšova ukřižování.

Nikdo z nich však nezmiňuje Marii z Betanie. Pokud však Marie z Betanie byla tak skutečně oddaná učednice, jak se jeví, její nepřítomnost by znamenala přinejmenším poklesek. Je možné věřit tomu, že by se právě ona, a to se nezmiňujeme o jejím bratrovi Lazarovi, nestala svědkem vrcholných okamžiků Ježíšova života? Takové opominutí by bylo stejně nevysvětlitelné jako trestuhodné, ledaže by tam opravdu byla a evangelia by ji uváděla pod jménem Magdaléna. Pokud jsou Magdaléna a Marie z Betanie jedna a tatáž osoba, je naprosto logické, že ta druhá nebyla ukřižování přítomná. Magdalénu můžeme tedy ztotožnit s Marií z Betanie. Magdalénu můžeme ale také ztotožnit se ženou, která pomazává Ježíše. Čtvrté evangelium ztotožňuje ženu, která pomazává Ježíše, s Marií z Betanie. Je tedy jasné, že Marie z Betanie a žena, která pomazala Ježíše, jsou jedna a tatáž žena. A stejně jasné, nebo aspoň určitě pravděpodobné je, že tato žena je také Magdaléna. Pokud byl Ježíš skutečně ženatý, zdá se, že jako kandidátka na post jeho manželky přichází v úvahu pouze jediná žena- žena, která se v evangeliích zjevuje pod různými jmény a v různých úlohách.

SCÉNÁŘ

Již jsme načrtli lákavou hypotézu, která předpokládá pokrevní linii pocházející od Ježíše.

Bylo stále jasnější, že Ježíš byl kněz - král - aristokrat se zákonným nárokem na trůn, který se pokoušel znovu získat své právoplatné dědictví. On sám pocházel z Galileje, tradičního ohniska odboje proti římskému režimu. Ve stejnou dobu stála na jeho straně početná šlechta, zámožní a vlivní příznivci po celé Palestině, včetně hlavního města Jeruzaléma; a jeden z těchto příznivců, mocný člen synedria, mohl být také jeho příbuzným.

V jeruzalémském předměstí, Betanii, měla svůj domov jeho žena, nebo rodina jeho ženy; a zde se, v předvečer svého triumfálního příjezdu do hlavního města, ctižádostivý kněz - král usadil. Zde založil středisko svého tajemného kultu. Zde rozšířil okruh svých přívrženců, protože konal obřadná zasvěcení, včetně onoho zasvěcení vlastního švagra. Takový ctižádostivý král by v jistých oblastech vzbudil mocný odpor- nevyhnutelně mezi římskou správou a mezi pevně ustanovenými židovskými kruhy, které zastupovali saducejové. Jedné nebo oběma těmto zájmovým skupinám se zjevně podařilo zmařit jeho možnost usednout na trůn. Pokoušely se ho zničit, ale nedařilo se jim to, jak doufaly.

Vypadalo to totiž, že kněz - král má přátele na vysokých místech; a tito přátelé pracovali na základě tajné úmluvy se zkorumpovaným, lehce podplatitelným prokurátorem, a jak se zdá, také zosnovali falešné ukřižování- na soukromém pozemku, kam smělo jen několik vyvolených. Obecný lid se držel opodál, a tak se dala zinscenovat poprava- náhradník zaujal místo kněze - krále na kříži a skutečný kněz- král nezemřel. Před soumrakem - což dále bránilo viditelnosti- bylo " tělo" odstraněno do náhodně sousedící hrobky, ze které za den nebo dva " zázračně" zmizelo.

Pokud byl náš scénář přesný, kam se potom Ježíš poděl?

Podle některých islámských a indických legend Ježíš dokonce zemřel ve zralém vysokém věku někde na Východě- většinou se tvrdí, že v Kašmíru. Na druhé straně jeden australský novinář předložil argument, že Ježíš zemřel v Masadě, když pevnost v roce 74 n. l. dobyli Římané- v té době by měl téměř osmdesát let. Obdrželi jsme dopis, podle kterého dokumenty objevené Bérengerem Sauniérem v Rennes- le- Chateau obsahovaly " nevyvratitelný důkaz", že Ježíš byl naživu v roce 45 n. l., i když se nikde neuvádí kde. Jednou možností byl Egypt a zejména Alexandrie, kde zhruba ve stejnou dobu údajně mudrc Ormus založil řád Rose- Croix, který slučoval křesťanství s dřívějšími předkřesťanskými mystérii. Dokonce se naznačuje, že Ježíšovo tělo může být uschované někde v okolí Rennes- le - Chateau- což by vysvětlovalo šifrovanou zprávu v Sauniérových pergamenech " IL EST LA MORT"

("Tam je on mrtvý").

Nejsme připraveni prosazovat, že doprovázel svou rodinu do Marseilles. Skutečnosti by spíše dosvědčovaly opak. Možná nebyl ve stavu cestovat a jeho přítomnost by nějak ohrožovala bezpečnost jeho příbuzných. Možná usoudil, že je mnohem důležitější, aby zůstal ve Svaté zemi- stejně jako jeho bratr, svatý Josef- a naplňoval své cíle zde. Nemůžeme poskytnout žádný skutečný doklad o tom, kam se poděl- o nic víc než vypovídají samotná evangelia. Pro účely naší hypotézy však bylo důležitější, co se stalo se svatou rodinou- a zejména s jeho švagrem, jeho ženou a dětmi. Pokud byl náš scénář správný, dostali se společně s Josefem z Arimatie a ostatními tajně lodí ze Svaté země. A když se vylodili v Marseilles, Magdaléna skutečně přinesla do Francie svatý grál- "královskou krev" potomka rodu Davidova.

Pokud je hypotéza autorů této knihy správná, Ježíšovou ženou je Máří Magdaléna. Podle svitků nalezených v roce 1945 poblíž vesnice Nag Hammádí v horním Egyptě, které mimo jiné zahrnují dnes tak slavné Tomášovo evangelium útočící na ortodoxii tím, že je stejně jako u jiných kacířských učení, zdůrazněna záměna Ježíše na kříži, tedy skutečný Ježíš nebyl ukřižován a dále pak Filipovo evangelium otevřeně hovořící o manželce Ježíše Máří Magdaléně." Kristus ji miloval víc než svoje učedníky a často ji líbal na ústa." Náhradník na kříži, trvalý spor mezi Petrem a Magdalénou, svatba Magdalény a Ježíše v Káni Galilejské. To vše jen potvrzuje pravděpodobnost, že pokrevní linie pocházela přímo od Ježíše a že některá z takzvaných "gnostických evangelií" byla považována za stejně pravdivá jako knihy Nového zákona. Svár mezi Petrem a Máří Magdalénou, který popisují rukopisy z Nág Hammádí, očividně vypovídá o sporu mezi " stoupenci poselství" a stoupenci pokrevní linie. Z něho nakonec vítězně vyšli prvně jmenovaní a udali tak směr západní civilizace). Tedy Ježíšova žena uprchla po jeho domnělé smrti, spolu s jeho potomky ze Svaté země a nalezla útočiště na jihu Francie, v židovské komunitě, která uchovávala jejich rodokmen. Během 5. st. se tento rodokmen sňatkem spojil s královským rodem Franků, a tak zplodil merovejskou dynastii.

Církev uzavřela s touto dynastií v roce 496 dohodu, kterou se navěky zavázala merovejské pokrevní linii- pravděpodobně s plným vědomím pravé totožnosti tohoto rodokmenu. Když církev zradila merovejský rod, provinila se zločinem, který musel být zatajen, protože odhalení skutečné totožnosti Merovejců by jen stěží posílilo postavení Říma vůči jeho nepřátelům. Přes veškeré snahy Ježíšova pokrevní linie, tedy každopádně merovejská pokrevní linie přetrvala. Svatý grál tedy představoval přinejmenším dvě věci současně. Na jedné straně to byl Ježíšův rodokmen a následníci "Sang Real" "královská krev", ochraňovaná templáři, které jmenovalo Sionské převorství. Současně byl svatý grál nádoba, která obsahovala Ježíšovu krev. Jinými slovy to mohlo být Magdalénino lůno, nebo samotná Magdaléna. Odtud tedy povstal Magdalénin kult, jak jej hlásal středověk a jak byl také zaměňován s kultem Panny. Je možné například dokázat, že mnohé slavné " Černé Madony" nebyly v křesťanské době Panny, ale Magdalény, a zobrazují matku a dítě.

Svatý grál tedy symbolizoval jak rodokmen Ježíšův, tak Magdalénin, z jehož lůna tento rod vzešel. Mohlo však jít ještě o něco jiného. Během velkého povstání v Judeji v roce 70. n. l. vyplenily římské legie pod Titovým velením jeruzalémský chrám. Je pravděpodobné a skutečně možné, že se v chrámu přechovávaly oficiální záznamy o izraelském královském rodu. Kněz zřejmě někde pod chrámem skryl tyto důležité dokumenty a do rukou Římanů se dostalo jen materiální bohatství chrámu. To by vysvětlovalo úlohu templářů- pod pláštíkem tajemství podnikli vykopávky pod chrámem, v takzvaných Šalamounových chlévech. Na základě prozkoumaných dokladů je téměř nezpochybnitelné, že rytíři byli do Svaté země posláni za tímto účelem a svou misi splnili. Pravděpodobně nalezli, co hledali, a přinesli to nazpět do Evropy. Zůstává tajemstvím, kam se to podělo. Je ovšem téměř jisté, že pod ochranou Bertranda de Blanchefort, čtvrtého velmistra templářského řádu, bylo něco ukryto v okolí Rennes- le- Chateau, a proto sem byla povolána skupina německých horníků, kteří za nejpřísnějšího utajení vyhloubili a zbudovali úkryt. A všechny tyto položky mohly vlastně odkazovat ke svatému grálu. Jakákoliv nebo všechny z těchto položek mohly náhodně nebo úmyslně přejít do rukou katarů a představovat tak část tajuplného pokladu v Montséguru. Jakmile se merovejská dynastie usadila na trůně království v Jeruzalémě, mohla schválit, dokonce dodat důvěru zmínkám o vlastním pravém původu. Pokud by byl totiž Ježíš uznán za smrtelného proroka, za kněze krále a zákonného vládce z Davidova rodu, mohl by být přijatelný jak pro muslimy tak pro Židy. Kdyby byl král Jeruzaléma, jeho přímí potomci by se ocitli v postavení, které by jim umožnilo uplatnit jeden z předních úkolů templářské politiky- smíření křesťanství s judaismem a islámem.

Bohužel francké království v Jeruzalémě nikdy své postavení neupevnilo. Velkolepý plán se zhroutil a všechno završila ztráta Svaté země v roce 1291. Merovejci se opět ocitli bez koruny. Merovejský rod se ovšem uskutečnění svých cílů nejvíce přiblížil, v 18. st. Pomocí dynastického sňatku s Habsburky získal rod Lotrinských fakticky rakouský trůn. Když se královnou Francie stala Marie Antoinette, dcera Františka Lotrinského, byl francouzský trůn vzdálen také jen o generaci. Kdyby nevypukla Velká francouzská revoluce, jistě by rod Habsburků- Lotrinských kolem roku 1800 směřoval k ustanovení své nadvlády nad celou Evropou. Je jasné, že Velká francouzská revoluce zasadila ničivou ránu všem merovejským nadějím a aspiracím.

Převzato z knihy "SVATÁ KREV a SVATÝ GRÁL"- Michael Baigent, Richard Leigh, Henry Lincoln

°°Závěrem - podotýkám, že většina královských rodů v Evropě byla pokrevně spřízněna s Merovejci - pokrevní linií Ježíše, (mimo jiné postupně vyvraždili všechny původní královské rody včetně českého královského rodu Vítkovců)

Přes Habsburky se snaží vládnout nejen Evropě, ale celému světu do současnosti. Vždyť toliko obdivovaná britská královna a její rodina žijící ve Windsoru jsou potomci Habsburků, k Habsburskému rodu přináležel i ruský car Mikoláš II z rodu Romanovců, kterého rodina nemusela být vyvražděna bolševiky, pokud by mu jeho bratranec britský král poskytl politický azyl o který ho car písemně žádal, ale britský král udělení azylu svému bratranci odmítl. V. Berossos°°

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.