Historia magistra vitae

Teorie éteru 2

8. září 2018 v 10:32 |  Archiv

- pokračování předchozí části -

Jak prosazovali lži Einsteina

V první části jsme se zabývali tématem éteru ve studiích Nikoly Tesly. Nyní se zaměříme na to, pro koho bylo výhodné podporovat vědomě lživé myšlenky Alberta Einsteina a jeho Teorie relativity.

Je třeba poznamenat, že v poslední době nabývají kritické postoje k Einsteinově Teorii relativity na síle. Pokud světoví četníci zmeškají chvíli a nepodniknou žádné kroky k tomu, aby to zastavili, pak budou muset buď přijít s novými, adekvátními a naší informační éře odpovídajícími způsoby "zatloukání", anebo budou muset přijít s novou fyzikální teorií, která by opět existenci éteru skrývala, ale zároveň byla lépe propracovaná a zbavena starých chyb.

Ale i v oněch dávných dnech, kdy se teorie "Velkého E" teprve probíjela mezi fyziky, už mnozí hovořili o tom, že obsahuje teoretický výzkum dalších vědců, na které však Einstein ve své práci neodkazuje, a tím si prakticky připisuje její autorství. Navíc jeho teorie odporuje Maxwellově elektrodynamice, experimentům Faradaye a Ampéra, stejně jako závěrům Heavisida, který zveřejnil své formule (později byly nazvány relativistickými, to je souvisejícími s Teorií relativity) už v závěru XIX. století.

Heaviside významně předběhl Lorentze i Poincarého; přitom jeho práce se podle mnoha současných vědců ukázala být dokonalejší a přesnější v této oblasti fyziky a zároveň odporovala hlavním bodům Einsteinovy Teorie relativity.

V průběhu času díky výsledkům nových experimentů a výpočtů stále více a více fyziků začínalo vnímat nesrovnalosti v postulátech Einsteinovy teorie, ale kdykoli vystoupili se svými odhaleními, stali se cílem nečekané štvanice v tisku i ve vědeckém prostředí, či dokonce obětí podezřelých předčasných úmrtí.

Historií propagandy teorie E = mc2 se dlouho zabýval doktor fyzikálních a matematických věd, Sergej Saal:

Prakticky veškeré informace o skutečných Maxwellových rovnicích a teorii éteru byly odstraněny z učebnic fyziky již v 20. - 30. letech XX. století a všechny nové pokusy, které byly v rozporu s Teorii relativity, tam prostě být nesměly,"- říká Saal. "V těch letech se tvořila zcela nová fyzikální elita mladých, ambiciózních lidí. Zpočátku jen kolem Einsteina, později začaly vznikat celé školy nepřipouštějící jakýkoli nesouhlas. Jejich hlavním mottem bylo "Kdo není s námi, je proti nám". Stačí připomenout Einsteinovy ​​výzvy ke sjednocení všech svých příznivců, jeho odmítnutí brát v úvahu jiné teorie, které nesplňují (jeho) postuláty.

Sergej Saal si je jist, že to, co se dělo na Olympu fyzikální vědy, bylo v té době silně ovlivněno principy politické účelnosti. Když byla vytvářena sláva Einsteina a jeho kontroverzní teorie, hlavním mezinárodním jazykem vědy byla němčina. Z tohoto důvodu "základní díla Maxwella, Heavisida, Josepha Thompsona a dalších klasiků britské školy byla nové generaci klasiků neznámá. Teorie relativity přijala, za jazyk elektrodynamiky rovnice Hertze," říká Sergej Saal a ihned upozorňuje na skutečnost, že Hertz sám později na konci života ovlivněný pracemi Heavisida se těchto rovnic zřekl a snažil se zdokonalit svou teorii elektrodynamiky.

Revoluce fyziky proběhla v předvečer a během první světové války, kdy byly v německy mluvícím prostředí velmi silné protibritské nálady.

Původně Einstein žil ve Švýcarsku, kde byla v roce 1898 založena Světová sionistická organizace; časem se pro mladého židovského vědce stala jakýmsi odrazovým můstkem v jeho vědecké kariéře. Přitom je třeba upozornit, že za své "objevy" ve skutečnosti vděčil své první manželce, srbské matematičce a fyzičce Milevě Marič.

O tom, jak a od koho si Einstein "půjčil" vědecké myšlenky, si můžete přečíst v článku "Einstein byl plagiátor? Je to stejná židovská hvězda jako Kazimír Malevič, autor obrazu "Černý čtverec"!

Už ve svých studentských letech se Albert dostal pod vedení aktivistů radikální židovské organizace.

Brzy po příchodu do Prahy se Einstein setkal s hlavními vůdci sionismu. Bylo rozhodnuto uvést ho na místo národního vůdce všech Židů a Einstein se této role ujal jako nikdo druhý. Byl mladý, a proto měl všechny možnosti dožít se založení židovského státu, což bylo stanoveno v pracích zakladatele sionistického hnutí Theodora Herzla na rok 1947 nebo 48. Einstein se nepřipojil k žádnému křídlu sionistického hnutí, mezi nimiž vznikly vážné neshody. Tak se mohl stát sjednocující silou. Ještě bylo třeba zařídit jediné: bylo nutné, aby se stal světově proslulým.

A tak byla v tisku zahájena bezprecedentní propaganda osobnosti i teorie tohoto židovského učence, což nebylo složité, protože pozice jeho krajanů byly v publikačním a žurnalistickém prostředí poměrně silné. Již v časných dvacátých letech minulého století k mladému Einsteinovi, který přitom nezaujímal žádné oficiální postavení, přijížděli vůdci největších států světa, a jak je snadné uhodnout - nehovořili spolu o fyzice. Nediskutovalo se totiž nic menšího než otázka přemístění Židů do zaslíbené země, do Palestiny.Avšak ani po několika letech se od tohoto "vůdce sionismu" nedočkali žádoucí politické činnosti a z ní vyplývajících požadovaných výsledků, proto byl na počátku třicátých let z pozice národního vůdce odstraněn.

A teď malá poznámka o tom, proč osobnost a díla Einsteina aktivně propagovalo i sovětské vedení.Faktem je, že před revolucí v roce 1917 byla Palestina, kam se Židé chystali přestěhovat, pod tureckou vládou a jednání s vládnoucí elitou Turků se nesetkala s pochopením. Sionisté tedy naplánovali vojenskou expedici do Palestiny, pro kterou bylo třeba v rozbouřeném Rusku vytvořit prosionistickou vládu a s její pomocí židovskou dobrovolnickou armádu. Sionisté proto začali poskytovat veškerou pomoc ve Švýcarsku usazeným ruským revolucionářům v šíření myšlenek komunismu. Tato zvláštní operace pak vyvrcholila vjezdem vůdců budoucí revoluce na ruské území - s hromadou peněz v obrněných vagónech.

Nicméně v roce 1917 v důsledku porážky Turecka v první světové válce Palestina přešla k Velké Británii a sionisté přestěhovali svůj hlavní stan do Londýna. Hlas propagandy Einsteinovy teorie se začal ozývat dokonce i z tribuny anglického parlamentu, ve kterém se již tehdy vytvořila vlivná sionistická lobby.

"Bylo to právě v Londýně v roce 1919, kdy se uskutečnil zcela bezprecedentní akt kanonizace Einsteinovy teorie, který byl široce komentován světovým tiskem," dodává Sergej Saal

Pro-sionistické kruhy pomohly Einsteinovi nejen propagandou, ale podporovaly ho také všemi možnými způsoby ve vědecké činností. Při tvorbě Obecné teorie relativity na něj pracoval celý tým německých matematiků, včetně Kleina a Noethera.

"Sionisté financovali klíčové experimenty s cílem potvrdit Teorii relativity, včetně velmi nákladných expedice Eddingtona. Následně sionisté uspořádali neuvěřitelný tlak na Nobelův výboru kvůli udělení ceny Einsteinovi. Tlak byl vyvíjen také na významné fyziky. Tak například Hendrik Anton Lorentz (nizozemský teoretický fyzik) veřejně odmítl být za této situace finančně závislý na sionistech. Za peníze sionistického hnutí však byl založen Institut pokročilých studií v Princetonu, a to speciálně pro Einsteina," vysvětluje ruský badatel podrobnosti zázračného kariérního růstu "Velkého E".

Ve světle výše uvedeného je jasné, proč je téma spojení Einsteina se sionisty v sovětském Rusku tabu, jakož i téma vztahů židovských radikálů s veliteli ruské rudé revoluce. Tak například i významný ruský fyzik, profesor Ťapkin, který se jen letmo dotkl této okolnosti, byl okamžitě obviněn z antisemitismu. Zde je důležité si uvědomit, že v komunistickém Rusku, zejména v prvních desetiletích jeho existence, se do tohoto seznamu dostalo mnoho zástupců ruské inteligence. Ne nadarmo Lenin v prvních letech své vlády podepsal zákon o zákazu antisemitismu, který se později stal nástrojem proti těm, kdo propagovali názory na politiku, ekonomiku, vědu a umění užitečné pro gojimy.

O tom, jak po dlouhé roky záměrně vedli vědu do slepé uličky, se píše v článku Spiknutí ve vědě

Někteří vědci, kteří odmítli mlčet nebo ve svých studiích byli v rozporu se zásadami Teorie relativity, byli fyzicky odstraněni. "Začištěni" byli i ti, jejichž zjištění Einsteina vyvracela na stránkách vědeckých prací. Jedná se o úmrtí: švýcarského teoretického fyzika Walthera Ritze (1878 - 1909), matematika Hermanna Minkowského (1864 - 1909), francouzského matematika, fyzika, astronoma a filosofa Henriho Poincaré (1854 - 1912), polského fyzika Mariana Smoluchowského (1872 - 1917), Abrahama (1872 - 1922), finského teoretického fyzika Gunnara Nordströma (1881 - 1923), ruského matematika, geofyzika a meteorologa Alexandra Fridmana (1888 - 1923) a řadu dalších vědců, kteří opustili svět příliš předčasně, stále velmi mladí pro svou oblast činnosti.

"Těmto zdaleka ne starým lidem lékaři navrhli pobyt v nemocnici kvůli vyšetření nebo léčbě. Z nemocnice se však už nevrátili. A přitom to byly klíčové postavy, které stály v cestě Einsteinovi. Kdyby Ritz nezemřel, ve známost by se dostal jeho důkladný výzkum matematických základů elektrodynamiky. Ritz nejen poukázal na rozpor elektrodynamiky Lorentze, ale také vyjádřil údiv nad tím, jak fyzici a matematici mohli uvěřit tomu, že pouze přeměna Lorentze splňuje Einsteinovy ​​postuláty. Ve skutečnosti Ritz udělal nad logikou konstrukce Teorie relativity kříž," říká Saal.

Totéž platí pro německého matematika Hermanna Minkowského, který rozpracoval geometrickou teorii čísel a geometrický čtyřrozměrný model teorie relativity. Právě tento vědec by se stal vůdčí osobností v rozpracování Einsteinovy teorie, když energicky propagoval svůj formalismus v Německu. Minkowski byl tehdy v Německu mnohem slavnější než Einstein.

Kdyby Poincaré v předvečer schůze Nobelovy komise v roce 1912 náhle nezemřel, tento matematik, mechanik, fyzik, astronom a filozof měl velmi velké šance získat cenu za rozvoj elektrodynamiky a nové mechaniky, tedy ve skutečnosti teorii relativity. Pak by se on, a ne Einstein, stal "otcem" této teorie. Kromě toho Poincaré aktivně kritizoval její einsteinovskou verzi ve vědeckých kruzích, což značně ohrozilo pověst židovského učence.

I Abraham vystoupil s vražednou kritikou Einsteinovy teorie. Fridman zase sionistického fyzika předběhl v řešení otázek kosmologie.

Jaký byl vztah sovětského vedení, které mělo sionistické kořeny, k relativistické koncepci? Abychom to pochopili, musíme vědět, že za účelem získání podpory sovětských vědců Albert Einstein v roce 1919 vstoupil do Komunistické strany Německa, ale pak, o šest měsíců později, organizaci opustil (komunistická strana v Německu totiž nedosáhla potřebných politických výsledků). Aktivní reklama Teorie relativity v komunistickém Rusku začala ve dvacátém roce. V roce 1922 se Einstein stal členem-korespondentem Ruské akademie věd, v roce 1926 čestným zahraničním členem Akademie věd SSSR. A pak se události v sovětské vědě začaly rozvíjet podle scénáře napsaného sionistickým vedením. Ve skutečnosti není pro židovské a zednářské lobby nic nemožné.

Místo doslovu

Tehdy, ale i v naší době, se vedou tvrdé spory mezi příznivci a oponenty Einsteinovy Teorie relativity. Objevili se totiž vědci, kteří, používajíce rozličné postuláty Einsteina, se dostali až do kvantové mechaniky, objevili udivující, nereálné zvláštnosti bytí a tím na sebe přivolali hněv samotného "zakladatele" relativistické koncepce. Tito vědci například objevili "kvantové provázání", dvojí povahu vesmíru (v případě, že částice se současně chová i jako materie i jako vlna), objevili i další pro konvenční fyziky nemyslitelné chování částic.

Někteří výzkumníci v kvantové fyzice prohlásili, že lidské vědomí může podle jakéhosi nepochopitelného zákona ovlivnit realitu. Uznali za možné, že soustředění člověka mění hypotetické událostní varianty v realitu přeměnou energie bytí v měřitelnou hmotu. To vše se jaksi stává "nebezpečným" trendem v moderní vědě, stejně jako teorie éteru. A tak bylo třeba, aby tu své disertační práce obhájili za podobných podmínek jako Einstein i jiní prosionističtí vědci - za příklad může sloužit Freud, který ve svých spisech změnil člověka v slabošské, hloupé zvíře, "dvounohý dobytek" řízený téměř výhradně instinkty. Závěry kvantové fyziky a teorie éteru totiž vedou lidi k opačné myšlence, že člověk je bůh zahnaný do staletého vězení nevědomosti. A to je velmi nebezpečná situace

Čím více vědci experimentují, tím více se blíží k pravdě. A kdo ví, kolik fyziků, matematiků a dalších představitelů vědecké inteligence bude ještě přehlušeno útlakem propagandistů "Výboru 300", kolik vědců bude zbaveno příležitosti normálně pracovat, kolik z nich bude zesměšněno nebo fyzicky a informačně zničeno. Je to věčný neviditelný boj za naši lepší budoucnost.

A. Kostaš

Zdroje: https://www.kramola.info/vesti/protivostojanie/teoriya-efira-kak-prodvigali-lozh-eynshteyna

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2018/07/nevysvetlena-tajemstvi-nikoly-tesly.html#more

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.