Historia magistra vitae

Fakta a svědectví

9. listopadu 2018 v 6:01 |  Církev a náboženství

+ 2x video

Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš u Flavia

Z nějakého důvodu mají lidé často tendenci považovat biblické svědectví o Ježíšově životě za nedostatečně spolehlivé k tomu, aby na něm založili důvěru v jeho existenci. K takovému závěru je sice pramalý důvod, což pro tuto chvíli ale pominu a podívám se na zmínky o Ježíši pocházející z jiných než novozákonních dokumentů.

Flavius Josephus

Kdo byl Flavius Josephus? Flavius původním jménem Josef ben Matitjahu se narodil v roce 37 po Kristu v bohaté židovské rodině. Byl farizeem a vzdělaným člověkem obeznámeným s detaily nejen židovského myšlení, ale i řecko-římské kultury. Během židovských válek proti Římu se v pozici vysokého velitele za jisté bezvýchodné situace vzdal, a protože se mu podařilo získat přízeň vítězů, dožil zbytek života materiálně výborně zabezpečený v Římě, jakožto dvorní historik císaře Vespasiána.

Flavius, který se v posledních třiceti letech svého života věnoval sepisování historických prací, má pro křesťanskou apologetiku obrovskou hodnotu. Chci se teď podělit o jeden z důvodů, proč tomu tak je.

Flavius je autorem patrně nejvýznamnějšího raného potvrzení historicity Ježíše Krista, které pochází z nekřesťanského prostředí. Zmínka, o které mluvím, se někdy také nazývá Testimonium Flavianum a najdeme ji ve všech dochovaných kopiích osmnácté knihy jeho rozsáhlého historického spisu Dějiny Židů. Zde je:

V té době žil Ježíš, moudrý člověk, pokud ho ovšem máme nazývat člověkem. Dělal totiž zázraky, učil lidi, pro které bylo potěšením přijímat pravdu, a získal si mnoho Židů i mnoho Helénů. Tento byl Mesiáš (Christos). A když ho na základě udání našich předáků Pilát odsoudil k smrti ukřižováním, ti, kdo si ho prve oblíbili, ho nepřestali milovat. Zjevil se jim totiž třetího dne znovu živý, jak o něm prorokovali boží proroci toto i přemnoho jiného podivuhodného. A ještě dodnes nezanikla rodina křesťanů (christianoi), kteří se jmenují podle něho.

Fascinující svědectví, nemyslíte? Je tu ale jeden háček. Ačkoliv jsou někteří věhlasní učenci proti (např. Harnack, Maier) většina kritických badatelů se shoduje na tom, že svědectví zřejmě není zcela autentické. Řekněme proč, je docela rozumné s nimi souhlasit. Předně je tu určité vnitřní napětí. Proč by měl vlastně věřící Žid, kterým Flavius bezpochyby byl, uznávat Ježíše za Mesiáše? Z textu nicméně vyplývá, že právě to Flavius bez jakýchkoliv výhrad dělá. Druhým důvodem je Origenés. Tento církevní autor (185-254 po Kristu) totiž ve svém díle nazvaném Proti Kelsovi jasně uvádí, že Flavius "nevěřil, že Ježíš je Kristus" a "našeho Ježíše neuznal za Mesiáše" Máme tu tedy problém. I když Origen Flavia znal, na text citovaný výše zjevně nenarazil. Četl pořádně, nebo mělo v jeho době Flaviovo svědectví jiný obsah?

Kdo vlastně první cituje Flaviovo svědectví tak, jak jej známe dnes? Je to proslulý a věrohodný církevní historik Eusebios (263-339), který Testimonium Flavianum cituje ve třech svých spisech. Co se tedy muselo stát? V rozmezí nějakých 200 let mezi Flaviem a historikem Eusebiem zřejmě došlo k přepracování Flaviovy původní informace o Ježíši v křesťanském duchu, nebo rovnou k dodání celého textu svědectví do jeho Dějin Židů.Možnosti jsou to sice dvě, ale jednu si můžeme rovnou škrtnout. Představa, že by došlo k doplnění celého textu svědectví (a ne pouze modifikaci části textu v křesťanském duchu) je totiž dnes prakticky opuštěná. Proč? Většina historiků je přesvědčena o tom, že minimálně kostra Flaviova svědectví je původní. Svědčí o tom následující důvody:

Důvody pro autenticitu větší části Flaviova svědectví o Kristu

Agapiův text z desátého století

Pravděpodobně nejvýraznějším důvodem pro závěr, že Flavius opravdu o Kristu na sklonku prvního století mluvil, přičemž byl jeho text v křesťanském duchu později upraven, je objev učiněný semitologem profesorem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Schlomo Pinesem. Ten v roce 1972 nalezl text arabského křesťanského historika Agapia z 10. století. Pines a mnozí další jsou přesvědčeni, že v textu, jenž byl přeložený nejprve do syrštiny a pak do arabsky psané Agapiovy Světové historie máme opravdu původní znění Flaviova svědectví. Text zní takto:

V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Jeho způsob života byl dobrý a byl znám jako ctnostný. A mnoho lidí z Židů i z jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k ukřižování a ke smrti. Říkali, že se jim zjevil třetí den po ukřižování a že byl živ, podle toho byl pokládán za Mesiáše, o němž proroci předpovídali zázraky.

Není sporu o tom, že tento text nepodléhá kritice, jíž je podrobován zmíněný širší text výše. Origenes by při četbě této verze Flaviova svědectví opravdu došel k názoru, že Josephus neuznal Krista za Mesiáše a sám Flavius by zcela jistě neměl z pozice věřícího Žida problém takto reportovat. Pro autenticitu této kratší verze svědčí přitom další důvody například fakt, že zde chybí obvinění Židů z Ježíšovy smrti.

Flaviova zmínka z dvacáté knihy Dějin Židů

Flavius o Ježíši nemluvil pouze na jednom místě. V poslední, dvacáté knize svých Dějin, se objevuje krátká pasáž tohoto znění:

Ananos shromáždil synedrion a postavil před něj Jakuba, bratra Ježíše, který byl nazýván Christos, a některé další, obvinil je, že překračují zákon a nechal je ukamenovat.

Tento Flaviův výrok byl vždy absolutní většinou badatelů považován za autentický. Pro pozdější křesťanskou interpolaci tu totiž nesvědčí vůbec nic. Na rozdíl od výroku z osmnácté kapitoly o této pasáži ví kromě Eusebia i Origenes. Křesťan, který by text obměňoval, nebo přímo vytvářel, by zcela určitě podal informace jinak a v mnohem větším detailu. Jakuba, který se v prvotní církvi těšil obrovskému vlivu, Bible nazývá bratrem Páně, přičemž v této lakonické pasáži se o něm mluví pouze jako o bratru Ježíše, nazývaného Christos. O Ježíši samotném by samozřejmě případný křesťanský interpolátor také mluvil výrazně jinak. Takto jej Flavius pouze doprovází od křesťana nemyslitelnou poznámkou "který byl nazýván Christos", aby jej vůbec odlišil od dvaceti jiných Ježíšů, které v celém díle zmiňuje.

Ano, tato Flaviova věta je beze všech pochybností původní.

Proč je ale tato krátká pasáž relevantní k podpoře stanoviska o autenticitě větší části Flaviova vyznání výše? Z následujícího důvodu. Skutečnost, že v případě této druhé zmínky o Ježíši ve Flaviově díle, je Ježíš bez jakéhokoliv dalšího vysvětleni, nazván Christos silně naznačuje, že autor již ve svém díle osobu plněji identifikoval. Kdyby totiž toto byla první zmínka o Ježíšovi ve Flaviově práci, pak by pisatel velice pravděpodobně frázi formuloval například takto "bratr jistého Ježíše, který byl nazýván Kristem"

I zde tedy vidíme důvod pro závěr, že Flavius o Kristu již mluvil.

K čemu jsme tedy dospěli?

Slovy doktorky Aleny Frolíkové můžeme shrnout takto:

Josephus Flavius se ve svém díle Dějiny Židů z roku 93/94 zmínil o Ježíši, považovaném za Mesiáše, který je se vší pravděpodobností totožný se zakladatelem křesťanství. Zanechal nám svědectví o tom, že Ježíšův bratr Jakub a jiní byli obviněni z nedodržování židovského zákona a že byli odsouzeni a popraveni. Druhá zpráva v 18 knize téhož díla je problematická. Byla patrně přepracována v křesťanském duchu. Původní znění zachoval s největší pravděpodobností Agapios, ovšem v arabském znění. Obě Flaviovy zmínky jsou stručné, jak odpovídá m.j. i nepatrnému významu křesťanství v jeho počátcích.

Jak jsem již krátce zmínil výše, existují badatelé, kteří nacházejí důvody pro to se domnívat, že je to právě ona širší verze Flaviova vyznání, která je původní a bez křesťanských úprav. (mezi ony důvody patří například skutečnost, že širokou verzi vyznání obsahují všechny řecké rukopisy Flaviova díla, či fakt, že výraz "moudrý muž" který by křesťan o Kristu sotva použil, Flavius používat umí, když referuje o Davidu a Šalamounovi) Ať je nicméně původní verzí ona širší, či kratší Agapiova, máme v každém případě ve Flaviově vyznání úžasné potvrzení historicity Ježíše Krista z pera křesťanstvím nedotčeného pozorovatele prvního století.

Mimobiblické zmínky o Kristu - Ježíš v židovském Talmudu

rabbi_jerusalem__by_yuribonderZ nějakého důvodu mají lidé často tendenci považovat biblické svědectví o Ježíšově životě za nedostatečně spolehlivé k tomu, aby na něm založili důvěru v jeho existenci. K takovému závěru je sice pramalý důvod, to ale pro tuto chvíli velkoryse pomineme a podíváme se na zmínky o Ježíši pocházející i z jiných než novozákonních dokumentů.

Svědectví Babylonského Talmudu

Babylonský Talmud je obsáhlá sbírka tradičního učení judaismu obsahující mišnu (zákoník) a gemaru (komentáře). Mezi roky 70 až 200 po Kristu, v tak zvané Tanaitské době, došlo ke kompilaci té nejranější části Talmudu, která nás v souvislosti s Ježíšem nejvíce zajímá.

Je zřejmé, že pokud byl Ježíš tak výraznou postavou jak popisuje Nový zákon, lze očekávat, že o něm bude v Talmudu slyšet. A tak tomu skutečně je. Více či méně jasných referencí je tu celá řada, přičemž ta nejvýznamnější pochází právě z tohoto raného tanaitského období.

Babylonský Talmud, svazek 3, Sanhedrin 43a:

»V předvečer Pesachu byl pověšen Ješu. Čtyřicet dní před konáním jeho popravy vyšel hlasatel a volal: "Bude ukamenován, protože provozoval čarodějnictví a sváděl Izrael k odpadu od víry. Kdokoli by mohl říci něco k jeho prospěchu, ať předstoupí a promluví na jeho obhajobu." Protože však nikdo na jeho obhajobu nevystoupil, byl pověšen v předvečer Pesachu.« (1)

Tato reference je zajímavá z mnoha důvodů. Dozvídáme se tu, že v souladu s biblickou zprávou došlo k Ježíšově popravě v předvečer židovského svátku Pesach. Na první pohled nás může zarazit způsob popravy pověšením, vzpomeňme však na to, že i Nový zákon používá tohoto variantního výrazu pro ukřižování (Gal. 3.13, Lukáš 23:39). Zajímavá je i změna způsobu vykonání popravy. Zatímco tato měla podle plánu proběhnout ukamenováním, na konci textu již čteme o její realizaci formou ukřižování. V souvislosti s římskou zaangažovaností ve věci není těžké pochopit proč.

Čteme o tom, že důvodem pro Ježíšovu popravu bylo praktikování čarodějnictví a vybízení k odpadlictví. Těmito důvody bychom neměli být překvapeni, jedná se konec konců o svědectví nepřátel, které má navíc paralely v novozákonním textu. I v Novém zákoně totiž čteme o farizejském přesvědčení, že Ježíš vyháněl zlé duchy ve jménu knížete démonů. Zde v Talmudu tedy vlastně vidíme přiznání Ježíšovy schopnosti konat zázračné činy, které jsou tu však velice pochopitelně přisouzeny čarodějnictví.

Podobně je tomu i s obviněním ze svádění k odpadnutí od víry. V Lukášově evangeliu totiž vidíme, že byl Ježíš vedoucími představiteli židovstva obviňován ze svádění národa. I tentokrát Talmud potvrzuje biblickou zvěst o Ježíšově výrazném učitelském působení.

Profesor, F.F.Bruce při pohledu na tuto a další talmudské pasáže shrnuje:

Podle starých rabínů, jejichž mínění je v těchto spisech zachyceno, byl pro ně Ježíš Nazaretský provinilcem, který prováděl magii, opovrhoval slovy moudrých, sváděl lidi a říkal, že nepřišel rušit zákon, ale přidávat k němu. Byl pro kacířství a svádění lidí pověšen na kříž v předvečer židovských velikonoc.

Talmud tedy nemá nejmenší pochybnosti o o Ježíšovi jako historické postavě a jeho výpověď o něm potvrzuje svědectví Nového zákona.

Ježíš nebo Ceasar? Verdikt literárních pramenů

V jedné internetové diskusi jsem se nedávno opětovně setkával s následující výhradou. Jestli Ježíš opravdu existoval a dokonce snad i vstal z mrtvých, měli bychom mít k dispozici nějaké rozumné množství o Kristu svědčících, písemných pramenů. Rozumí se zde samozřejmě informací pocházejících z per autorů, kteří sami křesťany nebyli, neboť tomu co sepsali Kristovi následovníci, dle kritiků rozhodně věřit nemůžeme. Jelikož, ale prý tyto rané nekřesťanské literární zmínky o Kristu neexistují, nemůžeme si být Ježíšovou historickou existencí nikterak jisti. Tolik argument.

Kromě problematické bagatelizace věrohodnosti zmínek o Kristu vzešlých od jeho následovníků, není důvod s tvrzením nějak zásadně nesouhlasit. Sám bych opravdu čekal, že postava, která je často i v myslích nevěřících lidí možná tou nejdůležitější osobou světových dějin, zanechá relativně významný dobový historický otisk. Zřejmě tím mnohé překvapím, ale přesně toto se také stalo.

Tiberius byl římským císařem Ježíšovy doby, který zemřel pouhé čtyři roky po Kristu. Na první pohled je každému zřejmé, že persona tohoto typu má daleko lepší předpoklady zanechat po sobě mnohem více záznamů v dobových literárních pramenech, než nějaký potulný kazatel z periferie známého světa. Zní to určitě logicky, ve skutečnosti tomu tak ale vůbec není. Vezmeme-li si období 150 let po smrti Ježíše a stejné období po Tiberiově smrti, zjistíme šokující věc. Překvapivě je to Ježíš a ne César, kdo na tomto poli vítězí.

Literární zmínky z per nekřesťanských autorů tohoto období, se v souvislosti s Tiberiem vyskytnou u devíti pisatelů. Dle autorského týmu Habermas / Licona se jedná o následující jména:

Tacitus

Suetonius

Velleius Paterculus

Plutarch

Plinius starší

Strabo

Seneca

Valerius Maximus

Flavius Josephus

Tito všichni císaře Tibéria jmenují.

Dobrá, jak je na tom tedy Ježíš poté, co vyloučíme křesťanské pisatele z období 150 let po jeho smrti? Ve srovnání s nejmocnějším mužem své doby více než dobře. O Kristu se zmiňuje celkem deset literárních pramenů a je tak v této oblasti lépe doloženou postavou než samotný Tiberius! Dr. Norman Geisler poskytuje následující výčet těchto zdrojů. Jedná se o tyto autory:

Flavius Josephus

Tacitus

Plinius mladší

Phlegon

Lucian

Celsus

Suetonius

Thalus

Mara Bar-Serapion

Talmud

Skeptikův problém z počátku tohoto článku je tedy zdá se vyřešen.

Zajímavost:

Pozoruhodné je jaké informace můžeme z těchto většinou ke křesťanství lhostejných (v případě Celsa, Tacita a Talmudu nepřátelských) zdrojů o Kristu zjistit a jak jsou v souladu s novozákonním záznamem. Souhrnem se zde dozvídáme že:

Ježíš žil během vlády Tiberia

Žil ctnostný život

Činil zázraky

Měl bratra jménem Jakub

Byl uznaný jako Mesiáš

Byl ukřižovaný za Piláta

Byl ukřižován v předvečer židovského Pesachu

Po jeho smrti se rozhostila tma a třásla se země

Jeho učedníci věřili, že vstal z mrtvých

Učedníci byli ochotni za svoji víru zemřít

Křesťanství se rychle rozšířilo až do Říma

Učedníci popírali římské bohy a uctívali Ježíše jako Boha

Ještě pořád si myslíte, že Ježíš nikdy neexistoval?

Jiří Lem.

Zdroj: http://www.rozumnavira.cz/apologetika/52-jezis-nebo-ceasar-verdikt-literarnich-pramenu.html

Vatikánská banka

Poslední tajemství nacistů

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.